close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Květen 2015

Jarní vzduch

31. května 2015 v 5:40 Jaro
Vzduch jarní naplněn je písní,
ta hraje v dechu májovém,
a každá větev aspoň hlásek
má v lístečku jí domovem.

Vzduch jarní naplněn je krásou,
a svítí v nebi májovém,
a každý kvítek aspoň lístek -
má v kalíšku jí domovem.

Vzduch jarní naplněn je láskou,
ta kape v dešti májovém,
a každý ptáček aspoň kapku
má v hnízdečku jí domovem.

Větřík v lese

29. května 2015 v 20:32 Les
Lesy mlčí, podřimují,
každý dech si odměří,
a tu letí čtverák větřík,
začechrá je v kadeři.

Stará sosna hlavou vrtí,
větve dospat nemohou,
a to listí zvědavostí
na buku hned na nohou.

Větřík mluví, kde co sebral,
sosny ani nevěří,
buky potřásají hlavou,
listí jen se haštěří.

Jedněm šeptá cosi tajně,
ty se kloní, tají dech,
a ty, co jsou pozdálečí,
že tu též jsou na poslech.

Čtverák jen tak napověděl,
poroučí se o les dál,
ale sosnám a těm bukům
po celý den v srdci hrál.

Lesní hody

20. května 2015 v 5:40 Les
Lesní hody, velké hody!
Pokraj vlajou prapory -
břízy jako křídla bílé
s zelenými fábory.

Pod stromy sedátek plno,
mech je vystlal do měkka,
křoví kolem samá kytka,
hudebníci z daleka.

Studánky jak jedna perla,
v stínu jako ve sklepu,
stromy vlídní hospodáři
dají zrovna od čepu.

Lesní panny strojí na stůl,
větřík povznes' přípitek,
ptáci vpadli plným sborem -
já mám u nich příbytek.

Jabloň v květu

19. května 2015 v 5:40 Les
Jabloň v květu! Po větvičkách
pěnkava se prochází,
v drobném hnízdě čtyři krčky,
každý matku provází.

Vrcholkem se větřík houpá,
větve v teplém oddechu,
a dva kvítky pozvedly se
v třepotu a pospěchu.

Světlo po listech se krade,
kam si sedne, pozlatí,
čtyři krčky vypnuly se -
"Hleďme, my jsme bohatí!"

Sousedního domu čermák
přines' velkou novinu:
stará sedla na vajíčka,
bude míti rodinu.
:D
Čtyři krčky poslouchají,
větřík ani nedutá -
květy prší na mou hlavu,
a má duše pohnutá.

Cestička do lesa

18. května 2015 v 16:26 Les
Cestička jak můstek bílý,
z polí klenut do lesů,
koho vidím chodit po ní,
jako když jde do plesu.

Chodí po ní velcí páni:
jelen s laňkou po boku,
a ty srnky baletnice
s kůzlaty vždy do skoku.

Chodí zajíc, uchem, tváří,
v komika se přitvoří,
a veverka neposeda
ta se po něm pitvoří.

Chodí větřík, zahvízdá si,
na patách se otočí,
a když tam jde srdce moje,

jako pták si poskočí.

Večerní les

18. května 2015 v 16:05 Les
Večerní les rozvázal zvonky,
to ptáci zvoní k tiché skrejši:
kukačka zvoní na ty větší
a slavík na ty líbeznější.

Les každou větev písní kropí
a každý lístek jeho dítě,
na nebes strop jim lampu věsí,
a stříbrné z ní táhne nitě.

A každá nit na konci spánek,
sny jako jiskry v stromech skáčí,
jen laňka se sebe je střásá
a před lesem se v rose máčí.

Teď usnuli i zvoníkové,
les dýchá v prvním zadřímnutí,
a jest-li slavík zaklokotá,
to ze spánku je prokouknutí.

Teď všecko spí, i laňka dřímá,
i zvonky visí dovybdělé,
noc kráčí jako všeho dozvuk -
tak příroda si k spánku stele.

Má duše teple naladěna

18. května 2015 v 15:59 Propojení člověka s přírodou
Má duše teple naladěna,
jak jarní den, tak ve průhledno,
a zdá se mi, že ta má duše
a jarní den jsou jako jedno.

Jakoby ve mně vyzváněli,
přede mnou květ v každičkou stopu
má hlava jako ze skřivánků
a dovejskne až k nebes stropu.

Svět ještě jednou mně tak velký,
a přec ho svírám do náruče,
mé srdce více není srdcem -
to místo něho slavík tluče.

A všude jako vykropeno,
tak zleštěno a v blahém puku -
kde měl jsem duši, mám jen radost,
ta v písni spěchá do souzvuku.

Jsem kvítkem mezi kvítky

8. května 2015 v 13:18 Propojení člověka s přírodou
Co to? Jsem kvítkem mezi kvítky,
druh druhům, něhou vítězným:
nevím, co jsem, však rozumím jim,
i hrám, i snům jich líbezným.

Mám s nimi jako jedno srdce
a jako jednu útrobu,
mám s nimi stesk i rozkoš jednu,
i dech i žití zásobu.

Mám s nimi jako jednu touhu,
i šept i v lásce žasnutí,
mám jeden háj a jeden pramen,
i lesk, i jedno zhasnutí.

Na jedno k nim se kladu lůžko;
až noc se v spáncích utopí,
jim víla rosou zkropí víčka -
zda také moje pokropí?