Ó vítej modrá obloho
a zlaté světla zdroje;
z čeho se umím radovat,
to po právu jest moje.
a zlaté světla zdroje;
z čeho se umím radovat,
to po právu jest moje.
A má je háje tklivá šeř,
kdy ušlým dechům ustlá,
má zřídla jsou, můj jejich ples,
kdy v souzvuk řeky zhustlá.
kdy ušlým dechům ustlá,
má zřídla jsou, můj jejich ples,
kdy v souzvuk řeky zhustlá.
Můj hor je modrotkaný pás,
kdy jako báj se táhne,
můj je ten lid, má jeho slast,
kdy ve své srdce sáhne.
můj je ten lid, má jeho slast,
kdy ve své srdce sáhne.
A širý kraj a obzor ten,
kdy v barvách svých se leskne -
sviť jen, ty zlaté sluníčko,
a mně se nezasteskne.
kdy v barvách svých se leskne -
sviť jen, ty zlaté sluníčko,
a mně se nezasteskne.
***
Vítězslav Hálek: V přírodě - XVII