close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Duben 2015

Stříbrné lesa praménky

12. dubna 2015 v 5:40 Vodní plochy
Stříbrné lesa praménky -
tam les má ty své myšlénky,
tam bublá, bublá, napoví,
než to svým šumem vysloví.

Tam možná v dno mu hleděti,
až do duše, jak dítěti,
jak vše to v něm se obráží,
co pomyslí, co uváží.

Tam srnky chodí v úradu
a kvítka pro svou omladu,
tam mušky letí v návštěvy
a ptáčci pro své nápěvy.

Tam bludní kleknou poutníci
a pijou nápoj sílicí -
tam duše ve svět hozená
se najde znovuzrozená.

Hvězdy

11. dubna 2015 v 5:40 Hvězdy
Vy světel zřídla hvězdnatá,
když z hloubi své tak hledím k vám,
má duše jest jak podťata
a přec na mysli okřívám.

Neb vy jste věčnost, spřízněny
tím klidně-krásným mihotem,
bez sporu, stálé, blaženy
i blažící svým životem.

A já jsem bytost, schvácená
na délku několika jar,
tu v žal, tu v slast potácená
jen bublina, letící v zmar.
A jsem si sotva pohádkou,
ni sobě nerozluštěný,
dech činy mé, i s památkou
do věkův bouří puštěný.

A přec mi jest, že duši mé
tak příbuzny jste, nejsladší:
či sestry mé, či hvězdy mé -
však o vás že jsem bohatší.

Z čeho se umím radovat, to po právu jest moje

10. dubna 2015 v 5:40 Opěvování všeho
Ó vítej modrá obloho
a zlaté světla zdroje;
z čeho se umím radovat,
to po právu jest moje.

A má je háje tklivá šeř,
kdy ušlým dechům ustlá,
má zřídla jsou, můj jejich ples,
kdy v souzvuk řeky zhustlá.

Můj hor je modrotkaný pás,
kdy jako báj se táhne,
můj je ten lid, má jeho slast,
kdy ve své srdce sáhne.

A širý kraj a obzor ten,
kdy v barvách svých se leskne -
sviť jen, ty zlaté sluníčko,
a mně se nezasteskne.

Jest doba poupátek a růží

9. dubna 2015 v 5:40 Jaro
Jest doba poupátek a růží,
a rosy, doba slavíků,
tu každé kvítko má svou vůni
a ptáček na sta jazyků.

Jest doba povzletu a plesu
a hraní, doba zásnubí,
květ každý nejkrásnějším šatem,
a pták se písní pochlubí.

Jest doba pohádky a báje
a divů, doba zázraků,
zem dýchá květem jen a písní
a úsměv prší z oblaků.

A doba pravdy přec a skutku:
květ v slovu stojí odvěkém,
pták bez klamu své srdce zjeví,
a člověk zas je člověkem.

Žitné pole

8. dubna 2015 v 5:40 Léto
Žitné pole, žitné pole,
jak to zraje vesele!
Každý klásek muzikantem,
klasů jak když nastele.

Hedvábným to šatem šustí,
větřík v skočnou zadupe,
slunce objímá a líbá,
jen to v stéblu zalupe.

Za motýlkem včelka šeptem,
zda kdo v chrpě nevězí,
a ten cvrček posměváček
s křepeličkou pod mezí.

Žitné pole, žitné pole,
jak to zraje vesele!
A má mysl jako v tanci,
jak když písní nastele.

Vyběhla bříza běličká

7. dubna 2015 v 5:40 Jaro
Vyběhla bříza běličká
jak ze stáda ta kozička,
vyběhla z lesa na pokraj,
že prý už táhne jara báj.

Vyběhla jako panenka,
tak hebká a tak do tenka,
že až to lesem projelo,
a vše se touhou zachvělo.

A táhne šumem jara báj,
vzduch jak na housle, na šalmaj,
vzduch samá vůně, samý květ,
a mladý úsměv celý svět.

Hned každý strom zelený šat
jme svátečně se oblíkat,
a každá haluz, každá snět
chce novou řečí rozprávět.

A jakby k hodům zavolal,
přilítli hosté z blíž i dál,
a za den, za dva širý kraj
a celý svět byl jara báj.

Dech jara

6. dubna 2015 v 5:40 Jaro
Dech jara sezval přátele,
a jakby neznal hrází,
i té mé duši pokynul,
že do všech růží vchází.

Že v modro letí s skřivánkem
a v jeho písni prýská,
že bydlí v hájích, ve stromech
a s ptáčaty si stýská.

Že rozkládá se na luhu
a s vánkem dýchá jemně,
že s jitrem jásá po horách -
a s písněmi dlí ve mně.

Zdroje

5. dubna 2015 v 23:02 | Anchor
Vítězslav Hálek: V přírodě
- jeho vlastní slova :D (LX.):
Prosáklé zpěvem slavíčím
a prodchlé vůní pažitů,
prohřáté jarem slunečným -
již leťte, písně, z úkrytu!

Jste tažní pěvci, vím to, vím,
mně na čas jenom příhodní,
já nesmím déle držet vás,
čas váš je tu, jste svobodni.

Já s vámi dřímal za rosy,
vás k lesům vodil probdělé,
potůček dal vám za koupel -
víc nemám pro vás úděle.

Jen jedno prosím: v návratu,
za chvíle nových radostí,
nezapomeňte, srdce mé
že vás vždy rádo pohostí.

Jeť hostinný v něm každý keř
a na květ všecka poupátka,
jeť největší slast - hájem být,
kdy líhne písním robátka.

Laňka

5. dubna 2015 v 21:57 Zvířata
Já laňku vidím za šera
červánky pít z hor jezera,
pak stála s němým okem,
pak v lesy mihla skokem.

Co se to se mnou stalo jen,
že jsem v tu laňku proměněn?
Má noha do vod vrůstá,
v červánky ztápím ústa.

A piju lesk jak padlý sníh,
a nad ním hvězd večerní mih,
i zlatý blankyt výše -
z té modré břehů číše.

A stojím němý, udiven;
ten krásný svět toť krásný sen,
teď k duši cestu pne si -
já za laňkou jdu v lesy.

O blogu

5. dubna 2015 v 16:40 | Anchor |  Blog
Zdravím! :)
Sama se divím, že zakládám blog, na kterém budu shromažďovat básně. Protože ještě nedávno bych řekla, že tento typ literatury, jakože poezii, nemám ráda! :D No, časy se mění, jaro přichází, stromy a květiny kvetou a vzduch konečně zase svěže voní, já rostu (do krásy!!! :D), tak si budu muset sama zvyknout, že prostě už asi mám ráda nějaké básničky. :D

Pokud jste autorem některé ze zde se vyskytujících básní a nelíbí se vám, že jsem ji sem zařadila, napište mi na Anchorin@EMAIL.cz a já ji smažu :)

Ať se vám tu líbí! :)